Permakultura
Naše láska k přírodě
Rozvojem vlastní intuice se prohluboval náš vztah k půdě a všemu živému. Principy permakultury se staly nedílnou součástí našeho života. Zkušenosti jsme neměli žádné, ale pravdou je, že podíváme-li se dále po rodinné linii, vztah k pěstitelství a práce se dřevem měli naši prarodiče či rodiče. Nebát se a zkoušet nebo se přidat ke skupině kamarádů je velkou hybnou silou.
Štěpán
rád využívám či recykluji staré dřevo a tvořím nové funkční celky. Velmi precizní a do detailu propracované dřevo se pak stává znovu živé, s osobitým kouzlem zdobí a doplňuje domov.
Moji rodiče brali kosu do rukou každý den. Znovu jsem se sám ke kosení dostal, když na zapůjčeném pozemku nebyla možnost využití elektřiny. Kouzlo zahrady a mnoho drobného hmyzu zavdávalo k jedinému – vzít kosu jako příležitost ke zlepšení fyzické kondice a záchranu bylin, živočichů. Následovalo vylepšení arzenálu a u Mikušíků se zdokonalit v brušení a naklepávání.
Lásku k čaji jsem v sobě objevil v době, kdy jsem pracoval v Čajovně U Džoudyho. Měl jsme příležitost poznat rozdíly v chuti a barvě lahodného nápoje v závislosti na teplotě vody, době sklizně a podobně.
Jana
Už jako dítě jsem raději byla venku než u knih, ráda jsem pomáhala během pletí záhonku. Jsem vděčná za to, že mi byla do péče svěřena zahrada, která ve mně rozproudila dětskou lásku k půdě. Zároveň jsem měla příležitost uspořádat seminář s Thomsem Pedrolim, lektorem, který svým vnitřním naladěním vycítí přírodní bytosti. Komunikace s přírodou je něco, co každý z nás dokáže, stačí opravdu málo.
Přeměna bio-odpadu na neuvěřitelně výživnou zeminu je něco, co z kompostování dělá zázrak přírody. Měla jsem to štěstí, že jsem se setkala s fajn lidmi z Ekodomova, kteří mají kompostování jako své hlavní poslání. Je stále tolik odpadu, který putuje zbytečně do spalovny, proto bych ráda pokračovala v podpoře kompostování ve městech.
Díky tříleté praxi vedení kroužku Malý průzkumník přírody jsem mohla opět být venku a tvořit s dětmi. Za podpory lektorů intuitivní pedagogiky jsem v sobě odbourala spoustu strachu, který často v pedagogické praxi znamená nedůvěru v to, co děti venku v přírodě rády dělají (vrhají se do dobrodružných aktivit s větší chutí a touha po poznání je obrovská).
Začátky kompostování ve městě
Normálně člověk vaří a vyhazuje do koše všechno možný co se mu na pracovní desce zdá nepoživatelné. Dlouhá léta jsme to také tak dělali. Ale když vaří člověk například květákovou polévku tak ten košťál prostě zabere dost místa a musí se za chvilku s košem… Ten koš je pořád plný! Co tam vlastně je? Přitom […]
KoZa… dvojitá.
Třetí zahrada v pořadí…
Příběhy starého dřeva
Jak šlo dřevo do světa a potkalo se se Štěpánem. Na konci pohádky je ptačí budka.
Tady hlídám já: divočina
Na začátku byly kopřivy, kopřivy, kopřivy… Ale to uklidňující ticho a současně zvláštní pocit naprosto živoucího života (jakoby všechny bytosti tančili). To jsou začátky kontaktu s kouskem země / půdy / pozemku, který nám byl zapůjčen od přátelů. Několik měsíců jsme pouze chodili a koukali, kam dopadají paprsky, kde se drží voda, kde je suchá […]