Permakultura

Naše láska k přírodě

Rozvojem vlastní intuice se prohluboval náš vztah k půdě a všemu živému. Principy permakultury se staly nedílnou součástí našeho života. Zkušenosti jsme neměli žádné, ale pravdou je, že podíváme-li se dále po rodinné linii, vztah k pěstitelství a práce se dřevem měli naši prarodiče či rodiče. Nebát se a zkoušet nebo se přidat ke skupině kamarádů je velkou hybnou silou.

Štěpán

rád využívám či recykluji staré dřevo a tvořím nové funkční celky. Velmi precizní a do detailu propracované dřevo se pak stává znovu živé, s osobitým kouzlem zdobí a doplňuje domov.

Moji rodiče brali kosu do rukou každý den. Znovu jsem se sám ke kosení dostal, když na zapůjčeném pozemku nebyla možnost využití elektřiny. Kouzlo zahrady a mnoho drobného hmyzu zavdávalo k jedinému – vzít kosu jako příležitost ke zlepšení fyzické kondice a záchranu bylin, živočichů. Následovalo vylepšení arzenálu a u Mikušíků se zdokonalit v brušení a naklepávání.

Lásku k čaji jsem v sobě objevil v době, kdy jsem pracoval v Čajovně U Džoudyho. Měl jsme příležitost poznat rozdíly v chuti a barvě lahodného nápoje v závislosti na teplotě vody, době sklizně a podobně.

Jana

Už jako dítě jsem raději byla venku než u knih, ráda jsem pomáhala během pletí záhonku. Jsem vděčná za to, že mi byla do péče svěřena zahrada, která ve mně rozproudila dětskou lásku k půdě. Zároveň jsem měla příležitost uspořádat seminář s Thomsem Pedrolim, lektorem, který svým vnitřním naladěním vycítí přírodní bytosti. Komunikace s přírodou je něco, co každý z nás dokáže, stačí opravdu málo.

Přeměna bio-odpadu na neuvěřitelně výživnou zeminu je něco, co z kompostování dělá zázrak přírody. Měla jsem to štěstí, že jsem se setkala s fajn lidmi z Ekodomova, kteří mají kompostování jako své hlavní poslání. Je stále tolik odpadu, který putuje zbytečně do spalovny, proto bych ráda pokračovala v podpoře kompostování ve městech.

Díky tříleté praxi vedení kroužku Malý průzkumník přírody jsem mohla opět být venku a tvořit s dětmi. Za podpory lektorů intuitivní pedagogiky jsem v sobě odbourala spoustu strachu, který často v pedagogické praxi znamená nedůvěru v to, co děti venku v přírodě rády dělají (vrhají se do dobrodružných aktivit s větší chutí a touha po poznání je obrovská).